Letní QRP závod byl jednou z mála radioamatérských aktivit, ke kterým jsem se toto léto rozhodl tak říkajíc utrhnout. Z časových důvodů jsem už předem zvolil kratší šestihodinovou variantu a blízký kopec (333 m). Chtěl jsem ale místo obvyklé KRC 6 el. použít stařičkou a nerozložitelnou 10 el. Yagi (Dvořák), na kterou od posledního nasazení už cca 4 roky padal na půdě prach. Anténu a část materiálu jsem naložil do auta už v sobotu večer. Plánoval jsem, že vstanu brzy ráno a zkusím ještě rozdat nějaké body v BBT na 70 cm. Bohužel jsem tak brzo vstát nedokázal, a tak nastal obvyklý ranní shon a kvapný odjezd na kopec.
Na kopci jsem zjistil, že je sklizený okraj pole o šířce dvou kombajnů. Poodjel jsem proto dál od hnojiště se stovkami otravných much a zaparkoval vedle meze ještě o cca půl metru výš, než je nejvyšší bod silnice. Čekal jsem tam i menší hluk od projíždějících aut.
Stavba stožáru a instalace antény proběhla tentokrát bez potíží, akorát slunce už pěkně připalovalo. Anténa byla na stožáru půl hodiny po začátku závodu a vysílat jsem tentokrát začal už v 50-té minutě po začátku. Anténu jsem nejprve otočil do Německa v očekávání, že tam budou stanice závodící v BBT. Německé stanice se ale na pásmu nějak nevyskytovaly, a tak anténa už za chvíli směrovala na Rakousko, kam se opakovaně vracela až do konce závodu. To bylo pro mě velkým překvapením, protože tento směr považuji z Křečhoře za prakticky zabitý a ve velkých 24h závodech dělávám maximálně 1 OE stanici. Po 20 minutách závodění mě při spojení ruší jakýsi hukot. Ohlédnu se a z oblaka prachu se postupně vynořuje kombajn. Z neznámého důvodu směřuje prostředkem pole přímo na mě. Vyskakuji z auta a na kotvy stožáru vážu igelitové tašky. Mezitím se kombajn natolik přiblížil, že jednu kotvu rovnou odpojuji a napínám jen v ruce, aby kombajn mohl projet kolem stožáru a otočit se. Přitom bezmocně sleduji, jak oblak prachu a osinek proletává autem, které má v tu chvíli otevřená všechna okna kvůli vedru. Procedura s odpojením kotvy se později ještě jednou opakuje pouze s tím rozdílem, že jsem tentokrát okna už celkem zbytečně zavřel.
OK stanic je na pásmu opravdu pomálu. Kromě pár kolektivek je slyším prakticky jen, když někoho volají. Pokouším se volat výzvu, ale nějak se nedaří. Indikátor FT817 naznačuje problémy s PSW, a tak zkouším smontovat 4 el KRC. Tu provizorně upevňuji na stožár do cca 3m. Po připojení druhého kabelu zjišťuji také problém s PSW a ani na tuto širokou anténu na mých 5W moc stanic nereaguje. Zkouším zapojit telegrafní výzvu a jsem nemile překvapen, že i tato, mnoha závody prověřená, krabička nefunguje. Vracím se tedy k metodě postupného vyhledávání stanic. V polovině závodu se mi daří spojení s DH9NFM, což je již druhý a současně předposlední Němec v tomto závodě.
Blíží se poledne a já slyším prvního Itala a potom ještě dva další. Snahu dovolat se s 5W do Itálie vzdávám po 20 minutách. Naštěstí se daří spojení do HA,S5 a znovu a znovu do OE. Náhle se mi do auta nahrnulo značné množství stébel vymlácené slámy a ty se zachytily v nejneuvěřitelnějších záhybech uvnitř auta. Z pole je zdvihl vzdušný vír, který to na své cestě vzal skrz otevřené dveře auta. Usuzuji, že s tím teď nic nenadělám, a tak jen sbírám papíry a pokračuji v závodění. Závod končím s 59 spojeními a trochu mě mrzí, že se to 60-té přes veškerou snahu v posledních 5-ti minutách nepodařilo. Protože se blíží bouřka, urychleně balím a odjíždím. Po nastartování na mě ještě na rozloučenou vytryskne proud prachu a osinek vychrlený ventilátorem. Proto se po příjezdu domů ze všeho nejdříve sprchuji zahradní hadicí a ani mi nevadí, že voda teče nejdříve vlažná a později ledová. Slámu a prach jsem večer z auta vystrnadil už po půlhodině luxování.
Po naklofání deníku do počítače jsem dodatečně zjistil, že jsem přeskočil 50-té spojení, za což jsem byl dostatečně potrestán nutností vysvětlit to programu v PC. Celkem tedy 58 spojení a skóre, které těsně přeskočilo magickou hranici 10 tisíc bodů. ODX 487 km (S51WC).
73 Robert OK1FEN
závodění
hlavní strana