V okamžiku začátku závodu jsem jako obvykle ještě doma finišoval technické úpravy na zařízení. Tentokrát "nešla zavřít" krabice 23 cm transvertoru. Při přiklapnutí víka totiž spadnul výstupní výkon z nějakých 5W na méně než čtvrt. Další problém byl se 70 cm transvertorem, z kterého stále lezlo jen pár mW. V 15h UTC jsem už prohlásil transvertory za použitelné, naházel výbavu do auta a vyrazil s malou zajížďkou pro baterky na 6 km vzdálený kopec. Na kopci jsem zjistil, že nemám kladivo na zatlučení kolíků. Naštěstí jsem během 5-ti minut našel cihlu a po jejím rozpadnutí ještě opukový kámen. Stavba stožáru s anténami a 23 cm transvertorem proběhla sice v poměrné zimě za mírného mrholení, ale bez dalších problémů. Akorát kabel od zapůjčené 70 cm antény byl o cca 3 m kratší, než jsem potřeboval. Vyřešil jsem to redukcí z Amphenolu na BNC, prodlužovacím kabelem a přes dvě redukce zpět na Amphenol.
V tu chvíli
se definitivně setmělo, a tak jsem i s ohledem na sílící vítr nechal stavbu stativu s parabolou pro pásmo
6 cm až na ráno. Bohužel mi v nastálé zimě nenaskočil fázový závěs u MF transceiveru Klínovec a tak nezbylo
než přepojovat kabely obou pásem do minirádijka napůl vlastní konstrukce s tahanými krystaly a celkovým
rozladěním 150 kHz. První spojení jsem tedy udělal až v 18.47 UTC. Spojení moc nešla, parní stanice na
70 cm s rádijkem zběsile lomcovaly a vzdálenější stanice byly slyšet úplně čajově. Po 3 h jsem přešel
na 23 cm, běhen 1 hodiny udělal 14 stanic a zas se vrátil zpět na 70cm. Pár vzdálenějších stanic jsem sice
postupně posbíral, ale u mnoha dalších nepomohlo ani úporné telegrafování. Díky krušné zimě jsem nedokázal
usnout, a tak jsem alespoň pustil CW výzvu směrem do Německa a klepal se v bačkorách pod dekou se sluchátky
na uších. Ve 22h UTc jsem poprvé nastartoval auto a pustil si topení. Bohužel to pomohlo jen částečně.
V 1.30 UTC jsem všechno vypnul a snažil se alespoň na chvíli usnout. Ráno, když začalo svítat (4 UTC),
jsem se napůl ztuhlý přinutil vytáhnout ruku zpod deky, nastartovat a asi 20 minut tlačit klackem na pedál
plynu, aby topení alespoń trochu zafungovalo.
Po snídani, zapíjené beznadějně ledovým čajem z termosky,
jsem postavil stativ s parabolou, připojil transvertor na 5.7 Ghz k ozařovači a napájení a jako MF TCVR
nouzově použil FT225RD. Měl jsem trochu obavy, aby těch 12kg otáčivý stolek na stativu unesl, ale naštěstí
došlo jen k mírnému průhybu. Horší bylo, že TCVR neměl možnost zapnout ovládací plus na střední žílu koaxu.
Vyřešil jsem to přibastlením externího přepínače a předsevzetím, že si prostě nesmím zavysílat do
transvertoru přepnutého na příjem. Po nacejchování azimutu podle OK0EA jsem při proladění pásma hned něco
zaslechl. Po dosměrování jsem nádherně slyšel, jak OK1AIY/p dělá spojení s OK5Z. Mých 100mW ale Pavel na
Klínovci nezaznamenal. Zkusil jsem ho zavolat s 5W na 145.525 MHz, ale ani tam mě nebral. Nezbylo tedy,
než vybalit a smontovat skládací 4 el. KRCku, kterou mám ještě ze studentských let.
S KRCkou v ruce jsem si
už spojení domluvil a i když mě Pavel na 6 cm bral jenom telegrafem, spojení se podařilo. Následovalo
postupné dohazování stanic z 2m FM a z 23 cm. Bohužel spoustu stanic, se kterými jsem se během noci
předběžně domluvil na ráno, už jsem neslyšel. Hlavně směrem na Moravu to vypadalo, jako by někdo stáhl
rolety. I když stále foukal silný vítr, sluníčko svítilo od samého rána a v autě už to bylo i na sundání
šály a kulicha. Dokonce i fázový závěs u transceiveru Klínovec na sluníčku naskočil a tak jsem mohl ladit
po celém pásmu. Šok přišel v 9.30 UTC. Když začal transceiver připojený na autobaterku podivně bručet,
změřil jsem jaké má napětí a hodnota 10.3V mě dost vyděsila. Nejspíš kombinace trvale zapnutého klíčku,
neustálého stahování okna elektromotorkem a napájení FM rádia. Vše jsem vypnul, nechal baterku "odpočinout"
a po 15 minutách zkusil nastartovat. Ozvalo se jen kratičké "hu". S chmurnými myšlenkami typu "tenhle závod
pro mě skončil" a "jak se jen dostanu domů" jsem přes startovací kabely připojil druhou baterku (NiFe 40
Ah). Ta v tu chvíli měla 12.4V z původních 14V. S napětím jsem sledoval, jak se napětí baterií po
desetinkách voltu vyrovnávají. Po 10 minutách se hladiny ustálily na hodnotě 11.7V. Mezitím jsem rozpojil
a rozebral veškerou techniku položenou na prkně vedle volantu a odklidil i všechny krámy ze sedadla
řidiče. Potom jsem odpojil startovací kabely a s vypětím všech sil dotlačil auto na uježděnou část pole
vzdálenou asi 5 m. Pak už se auto rozjelo samo. Naskočil jsem, zařadil rychlost 2 a po 50 m začal opatrně
pouštět spojku. Naštěstí auto chytlo hned napoprvé. Po 5 minutách tůrování na 3 tísících otáčkách za minutu
jsem se odvážil vycouvat zpět na kopec. Následovalo zpětné dobíjení NiFe baterií přes startovací kabely.
Dobitím baterií mi natolik otrnulo, že jsem znovu zapojil transvertory a pokračoval v závodění. Snažil jsem
se dohodit si na 6 cm moravské stanice, ale bohužel se mi to ani v jednom případě nepodařilo. Možná bylo
chybou, že jsem se o to snažil z 23cm, kde nebylo tak nepříjemné rušení a kde mám asi 10x větší výkon než
na 70 cm. Když přišel konec závodu, zboural jsem stativ i stožár, poslechem majáku vyzkoušel nejlepší
umístění nového 23cm ozařovače ve WiFi sítu, všechno sbalil do auta a rozjel se směrem k domovu.
Dosažené výsledky hodnotím jako velmi slabé z důvodu špatných podmínek šíření, špatného počasí a s tím
související účastí stanic, chybějícího připojení do ON4KST chatu a nedostatečného technického zázemí
(solidní fungující transceiver, rychlé přehazování pásem, výkon na 70 cm, 2-há automatická výzva). Velmi
pozdní začátek a stavba 6 cm až v neděli z výsledku také nejspíš hodně ukrojila.
