Podmínky tohoto závodu mě inspirovaly pro mé první vysílání z velehor s tím, že na kótu se dostanu na běžkách, což je můj oblíbený zimní sport. Chtěl jsem taky využít toho, že mám ještě ze studentských let vyrobenou skládací 6 el. KRC anténu. Tu jsem kdysi vymyslel tak precizně, že než jsem stačil dílo dokončit, pořídil jsem si auto a její superskladnost pozbyla praktického významu. Týden předem jsem vyzkoušel vyběhnout na Liščí horu od lanovky z Černého Dolu (parkování zdarma :-). Na kótě jsem byl ve 12:06 s tím, že mohu odečíst dalších 40 minut kvůli "poflakování během cesty". Protože závod měl začít v 10h, rozhodl jsem se, že příště použiji lanovku na Černou horu, která mě vyveze podstatně výš.
Přes týden jsem stihl spravit, rozbít a zase spravit nově koupený TCVR. Sice mi v rámci probojováváníse k nefunkčnímu tlačítku prasklo sklíčko displeje, ale alespoň už při RX nebaštil 0.7A, jako při koupi. V rámci kompletní rozborky jsem ještě zabudoval spínač ovládacího napětí přes střední žílu koaxu pro transvertory. Pln optimismu jsem se v sobotu rozhodl ještě přebudovat HM transvertor na 70 cm. To se mi po jistých potížích podařilo až v neděli nad ránem. Ještě jsem musel vše sbalit do batohu, takže spát jsem šel ve 3h ráno s tím, že vstávám v 6h.
Zaspal jsem 1 a 3/4 hodiny. Podle displeje budík opakovaně zvonil, ale já jsem neslyšel nic. Chvatně vstávám a snídám. Počasí venku hnusné, tak se důkladně oblékám a házím věci do auta. Startuji a mám neodbytný pocit, že něco chybí. Ha! Běžkové boty. Tak honem pro ně a tradá do 110 km vzdálených Krkonoš. Před Novou Pakou dojíždím kolonu a vleču se v ní až do Vrchlabí. V Jánských Lázních ztrácím 10 minut hledáním lanovky a pak ještě hledáním fleku na parkovišti (á 60 Kč/den). Všude jsou hordy lyžařů a fronta na kabinku se táhne až někam do bezvědomí...
V 10:55 konečně vystupuji na Černé hoře. Středně fouká a mírně sněží, lyžařská stopa je z ledu, mimo stopu ledová krusta. Příšerně to podkluzuje, tak zkouším přemazat nejlepivějším voskem co mám. Vydrželo to tak 5 minut. Z kopce jsem s vypětím sil brzdil plužením, do kopce nezbylo než bruslit. Při jednom sjezdu jsem nedokázal zatočit a tak jsem si to pak zkrátil po ledové krustě. Upadl jsem jen jednou, ale stejně jsem měl trochu obavy o výbavu. Popruhy batohu se mi zařezávaly do ramen, pouzdro s anténou mi překáželo v pohybu a bruslení do kopce mě postupně tak vyšťavilo, že jsem na začátku stoupání k Lyžařské chatě sundal běžky a zbytek šlapal pěšky. Čerstvý vítr hnal z boku sníh, ale zima mi ani nebyla. Jen mě stále více řezaly popruhy a měl jsem problém rychlý výstup udýchat. Na Liščí horu k posedu jsem dorazil až ve 12:43. Postupně jsem vyndal z batohu v tu chvíli již zcela zbytečný transvertor, dipól s kabelem a koncový stupeň na 70 cm. Pak šly ven vosky, müsli tyčinky a pytlíky s konektory, spojkami a redukcemi. Konečně jsem se propracoval k Pb baterce a transceiveru Allamat 88. Připojil jsem ho na baterku, nasadil pendrek a naladil první stanici na pásmu. Dávala číslo spojení 25. Protože venku foukal silný vítr a sněžilo, rozhodl jsem se zredukovat anténu na pouze 4 prvkovou KRC. Po jejím smontování jsem přítomnou pivní lahví zatloukl doprostřed stropu hřebíček a k němu šňůrkou přivázal anténu nasměrovanou cca na JZ. V tu chvíli bylo 13:09 a pro mě konečně začalo závodění.
Takový pileup v polabské nížině zažívám opravdu vyjímečně. V podstatě každou minutu spojení. Nejvíc zdržovalo zapisování prokřehlou rukou. Po 25 minutách začal displej pohasínat, ve špičkách modulace problikávalo SWR a BAT a jedna protistanice žádala o zopakování kvůli brumu. Přepnul jsem z 5W na 0.5W a vše pobrala bez problémů. Změřil jsem napětí na baterce. Měla 12.6V, ale SWR stále poblikávalo. Vzal jsem tenký teflonový kabel původně určený k transvertoru, připojil redukci na BNC a zkusil vyměnit místo RG58. SWR už neprobliklo a slaboučkou DL0KC jsem stále slyšel. Se 4mm tefloňákem jsem dojel až do konce závodu. S DL0KC byla stejně potíž. Slyšel jsem ho sice čajově, ale vypadalo to na udělání. Zkusil jsem na něj zatelegrafovat, ale v tu chvíli mě zavolali 3 české stanice přes sebe. Když jsem to zkusil později, tak o kousek vedle někdo začal volat výzvu a už jsem nic nepobral. Do konce závodu jsem ještě stihl udělat 3 spojení, pak padla celá a bylo po ptákách.
Když jsem těsně po závodě proladil pásmo, tak jsem najednou čistě slyšel 3 němce. Mezi nimi i mikrovlnného nestora DB6NT. Snědl jsem pár tyčinek, dopil čaj v termosce a začal balit. Zkusil jsem ještě poslechnout maják OK0EL. Na pendrek hrál 55 a dával -3stC. Jiný maják jsem neslyšel. Po napěchování batohu všemi věcmi jsem nasadil běžky a odplužil směrem na Černou horu. Naštěstí se dalo na čerstvě napadlém sněhu trochu brzdit, takže jsem si držkopády nechal až na sjezdovku z Černé hory. Měl jsem dost prokřehlé ruce a proto jsem se chtěl stavit na čaj na Lyžařské boudě. Cestou k ní jsem se ale tak rozehřál, že jsem zastávku vypustil. Počasí se zlepšilo a cesta zpátky už byla pohodovější. Poučen z dopoledne jsem na Černou horu vystoupal rovnou pěšky. Jak už jsem naznačil, sjezd do J. Lázní byl trochu náročnější. Z mostu, kterým se překonává silnice, jsem to už vzal asi 20 m rovnou po zadku. Pak už následovalo jen zaplacení parkovného, převlečení do suchých svršků a cesta domů.
Závod hodnotím jako skvělou outdoorovku s výborným i když časově krátkým závoděním na nezarušeném pásmu. Kvůli rušení jsem se před pár lety přesunul z dvoumetru směrem na mikrovlny, ale QRP závodům jsem přišel zase na chuť.
Robert OK1FEN
výsledky: 2m - 29 spojení, vše v OK; 3812 bodů; ODX 244 km; 5W, 4 el. OK1KRC
váhy: 9 Kg batoh; 1.3 Kg pouzdro s anténami
závodění
hlavní strana