Letní QRP závod a Alpe Adria VHF contest 2025
termín: 3.8.2025, Noten, wild Alpen (1775 m), JN77KR (Plánován byl Hochkar 1808 m s 2 x 7 el Yagi.)
Cesta do Alp byla náročná. Nepamatuji se, kdy jsem naposledy řídil 5 hodin neustále v dešti střídaném silnými lijáky. I v rádiu varovali před situací na dálnici D1. Po překonání Vysočiny jsem naivně věřil, že mám nejhorší za sebou. Pak padla tma a ve světlech protijedoucích vozidel to bylo ještě horší. Na rakouské straně jsem se trápil s navigací zpomalenou k nepoužitelnosti. Nejprve jsem zkusil vyházet z paměti mobilu všechny aplikace na pozadí. To nepomohlo. Tak před uzavírkou silnice kdesi nikde, jsem musel restartovat mobil. Pak už navigace reagovala, ale s uzavřenou silnicí si zjevně neuměla poradit. To vyústilo až v průjezd lesní cestou, kde vyjeté koleje byly až po okraj plné vody. Naštěstí jsem auto nezahrabal, ale zpět na silnici jsem vyjel kousek před dalším zákazem vjezdu v mém směru. Vyhrabání se z rakouského "kdesi nikde" zabralo celkem půlhodinu. Pak už jen klasika serpentinami na kopec nahoru a hned serpentinami z kopce dolů, abych oddálil mapu a viděl, že kopec se po hlavní silnici objíždí.
Ráno pod Hochkarem jen mžilo a bylo pošmourno. Na horním parkovišti (1490 m) bylo bílé mlhové "mléko" a pocitově trochu zima. Popadl jsem cca 15 kg proviantu a vyrazil kratší cestou na Hochkar 1808 m. Bohužel na odbočce z rolbo-cesty byla páska a cedule uzavřená cesta - ohrožení života. Věděl jsem z mapy, že dál je ještě jedna cesta, tak jsem pokračoval k ní. Ta stoupala suťovým polem, kde v zimě zjevně sjela lavina. Bylo ale znát, že se tudy už zase chodí, tak jsem stoupal výš a výš, až jsem se doškrábal k žebříku.
Před začátkem stoupání.
Teplota je na šálu a rukavice.
Žebřík se sice houpal, ale stoupat se celkem dalo. V mlze s dohledností pár metrů jsem si myslel, že žebřík končí na hřebeni a pak už to na vrchol bude jen kousek po cestě. Bohužel následovala horolezecká stěna. Použil jsem jednu z kotev stožáru jako jištění a s obtížemi zdolal další 4 výškové metry, kdy to po mokrém vápenci dost nepříjemně klouzalo a přecvakávání malé karabiny bylo obzvláště pitomé. Na první možné zastávce jsem konečně vytáhl mapu, zhodnotil situaci a vyvodil, že tuhle cestu prostě nedám a musím se vrátit skoro 300 výškových metrů zpět k autu. Horolezecká vložka mi ukousla hodinu a čtvrt. Zrovna ve chvíli, kdy jsem něco rychle snědl a chtěl vyrazit po silnici delší cestou, změnilo se mrholení na déšť. Odhodlat se v tu chvíli k výstupu vyžadovalo velké sebezapření.
Pokračuje se po žebříku.
Cesta se změnila v horolezeckou stěnu.
Po výstupu na ze silnice bližší Noten (1880 m) se z mlhy náhle vynořila telekomunikační věž, ale vrchol byl naštěstí ještě kousek dál. Následovalo obhlížení místa, kde postavit antény. Zvítězila nejvíce vytrčená vyhlídka, abych neměl odstíněné západní Čechy.
Nebyl jsem sice úplně na vrcholu, ale v 1775 m mohla anténa být. Itálie stejně byla za masivem Hochschwabu 2277 m, ale do S5 a 9A byly dvoutisícovky už poměrně daleko.
Z mlhy se vynořila komunikační věž.
Kousek pod vrcholem.
Po rozbalení "vaku s hliníkem" jsem shledal, že následkem horolezecké vložky je prasklý jeden dipól (zřejmě ještě původní prototypový). Snaha ho opravit lepicí páskou vypadala z mechanického pohledu nadějně, tak jsem smontoval celou anténu. Při testu ale SWR nebylo kdovíjaké. Abych neztratil čas, napasoval jsem dipól z antény 2 do antény 1. Beztak závod už dlouho běžel a stavění dvojčete by za občasných přeháněk a větrných poryvů bylo komplikované.
Anténa konečně na stožáru.
Začátek vysílání.
Při vlastním závodění to nějak nešlo. Přestože do OK byl směr otevřený, volání výzvy tím směrem bylo silně neúčinné. A přitom, když se nějaké spojení povedlo, byl to skoro vždy relativně silný a krásně čitelný signál (žádné luštění v šumu jako o NACu).
Také bylo obtížné dokola vysvětlovat, že jsem OE/OK1FEN. Jako nejpochopitelnější slovo pro lomítko se ukázalo Slash (sleš). S "Bruchštrych" a "Strouk" jsem moc nepochodil. Z počátku hodně rušil OL1W, ale ke konci už to bylo únosnější.
V "bílém mléku" vlhkost na všech kovech kondenzovala. Ačkoli jsem po
dávné zkušenosti
dával veliký pozor, aby mi nenapršelo do CW klíče, stejně kondenzující vlhkost způsobovala samospouštění náhodných výzev. Proto jsem klíč odpojil a "sušil" (tedy přesněji ohříval) na těle. (Na CW spojení tedy došlo až ke konci závodu.)
Zima byla až na třesavku a drkotání zubama (rukavice jsem měl promočené). Chvílemi zavál takový vítr, že si prostě otočil anténu svým směrem. V takových okamžicích jsem se bál, že to celtu snad urve, ale kožená oka a profi lanka to naštěstí ustála.
Zima a vlhko, až se náhodně spouštějí výzvy.
Chabý úkryt před občasným deštěm.
Když se cca hodinu před koncem závodu počasí trochu zlepšilo (mléko zředilo) spustil jsem i KST chat. Potěšilo mě QSO s YU1LA pink sem - pink tam stylem (byl jsem o 200 km blíž).
Zde musím konstatovat, že trápení s chatem v mobilu bylo zapříčiněno špatnou přípravou (nevhodný prohlížeč - úkliky bez návratu po kterých jsem se musel znovu do KST logovat a přišel tak o historii vzkazů pro mne). Propadl jsem předčasně poraženecké náladě a více než hodinu před koncem jsem převážně jen odpovídal na chat a rozdával body. Tak jsem se jen zdržoval s Italy, abych zjistil, že to skrz masiv Hochschwabu opravdu nejde. To samé pokusy přes 700 km do LZ a YO s výsledkem NIL.
Celkový pohled, odkud jsem vysílal.
Krátce po závodě.
Krátce před koncem závodu na chvíli dokonce vysvitlo sluníčko. Balení pak bylo už s rozpuštěnou mlhou a dalekými výhledy.
Při balení se otevřely výhledy.
Zpětný pohled s šipkou, odkud jsem vysílal.
A o 300 m níž se zas pásly krávy...
Zhodnocení
Opět bylo největším soupeřem počasí.
Zdá se, že OK stanice antény do azimutu 180° až 210° prakticky netočí.
S jednou 7 el Yagi mám z Alp mírně vyšší průměr km/QSO než loni s 2 x 7 el Yagi.
mapa QSO - AA contest 2025
Výsledek + nejdelší spojení v závodě
QRP: 27 QSO; 5399 bodů ; 169 km/QSO
AA: 37 QSO; 8224 bodů ; 222 km/QSO (Tedy o 10 km/QSO víc než před rokem z Krkonoš.)
ODX : OM3KDX; KN18DQ; 560km (5W, 7 el. Yagi )
Robert OK1FEN
závodění
hlavní strana