Zimní QRP závod 2010 - doplněno
Aneb dobrý závod z hor završený drsným návratem.
termín: 7.2.2010, Liščí hora 1363m, Krkonoše
Tohoto závodu jsem se stejně jako loni zůčastnil z Liščí Hory v Krkonoších. Tentokrát bylo zpoždění po cestě jen cca 15 minut, takže jsem už krátce po deváté zaparkoval v Jánských Lázních pod lanovkou. Fronta na lanovku byla oproti loňsku cca o třetinu kratší, takže jsem v 9.30 vystupoval na Černé Hoře. Slunce sice svítilo, ale vítr docela foukal a teplotu jsem taky odhadoval na minimálně -5 stupňů.
Namazal jsem běžky zeleným voskem a vyrazil na 6,5 km dlouhou cestu se závěrečným převýšením přes 300m. Po loňských špatných zkušenostech s nezpevněným batůžkem a složenou anténou na provaze přes rameno jsem tentokrát zabalil do pořádné krosny. Že je opět něco špatně jsem se přesvědčil velmi brzy. Krosna tak táhla k zemi, až jsem měl problémy se stabilitou a bruslení bylo úplně vyloučeno. To značně zpomalilo můj postup. Se Zátopkovým heslem "Když už nemůžeš, tak přidej." jsem vystačil první hodinu. Pak už mě tak řezaly popruhy, že jsem si musel dát 5 minut přestávku. Chtěl jsem ji alespoň využít k focení, ale objevil se problém s bateriemi do foťáku. I když jsem si místo dobíjecích článků speciálně připravil a měřáčkem zkontroloval alkalické, po druhé fotce se zavřel objektiv. Záložní tužkovky byly k mojí smůle ze stejné várky. Proto jsem musel po každé fotce pár minut počkat. Fotky z návratu, pak bohužel vůbec nejsou.
K posedu na Liščí hoře jsem zcela vysílen dorazil v 11.30h. Závod na 70 cm se zvolna schyloval ke konci, tak jsem se ani nezdržoval s montáží nově vyrobené antény. Pouze jsem na hřebík od loňska pověsil 70cm dipól. Rychle jsem vybalil baterku, rádio, mikrofon, klíč a desky s papíry. Vše jsem propojil, našel volný kmitočet a v 11.42 začal volat výzvu. Stanice se jen hrnuly, ale stejně jsem stihl udělat do 12h jen 16 spojení.
Když začala dvoumetrová část, vybalil jsem skládací ráhno a prvky a ve stísněných prostorách posedu jsem, v tu chvíli již docela zkřehlými prsty, smontoval dvoumetrovou anténu. Bohužel jsem během montáže zavadil o jednu z hůlek tak nešťastně, že vypadla ven z posedu. Když jsem se k ní snažil dostat, zapadl jsem po pás do sněhu. Potom jsem pomocí cyklistických duší k sobě svázal obě hůlky, a na vzniklý stožár po menších potížích připevnil i anténu. Protože se kácela, přítáhl jsem lehčí stranu šňůrkou, aby byla alespoň trochu vodorovně. Ve 12.42 se mi povedlo i upevnění stožáru k posedu a tak jsem konečně mohl začít závodit na dvoumetru.
PileUp je pro mě tak výjimečný, že jsem si ho doslova užíval. V jednu chvíli mě přes sebe zavolalo dokonce 6 stanic. Když se na všechny trpělivé dostalo, proladil jsem pásmo a vyzobal stanice, které ještě v logu chyběly. Při tom jsem zjistil, že nelze směrovat anténou. Bohužel mě nenapadlo udělat na hůlce nejprve uzel, takže spoj ráhna s hůlkou prokluzoval a anténa směrovala stále po větru. Naštěstí vítr foukal do vcelku výživného směru. Tou dobou mi už byla dost zima, takže jsem si alespoň trochu ohřál ruce o víčko od termosky s čajem. Protože jsem psal spojení už na druhý list, tak jsem chtěl doplnit přehled stanic. Abych využil čas, zkoušel jsem na střídačku dát výzvu a zapsat dvě spojení. Přehazování papírů a padání desek i tužky na zem mě od toho ale odradilo.
Ke konci závodu došlo i na dovolávání se na poněkolikáté, ale povedlo se i pár spojení do Německa. Na úplný závěr jsem ještě dohnal i OK1MCS. Úplně jsem zapomněl, že bych mohl zkontrolovat i FM kmitočty. Při balení antény jsem už na samotný pendrek poslouchal na FM nějaké němce. Zkusil jsem ještě poslechnout, jakou teplotu dává maják na
Žalém. Než se protelegrafoval k -5 stupňům, zaslechl jsem na kmitočtu další telegrafování. Po mírném odladění jsem slyšel
SR3VHX z JO82KL. Proto jsem zkusil proladit majákové pásmo. Na 144,443 MHz jsem slyšel
DB0FGB z JO50WB a na ,444 pak OK0EB z JN78DU. To vše na pendrekovou anténu.
Po zabalení jsem se vydal zpět na Černou Horu. Cesta probíhala dobře, akorát jsem při uhýbání rolbě hodil tygra do sněhu a ohnul trochu hůlku.
Při sjíždění z Černé Hory jsem se po podjetí lanovky dostal na cestu, krerá nebyla uježděná. Byla zde pouze běžková stopa. Hůlky se tak zapichovaly snad metr hluboko. Cesta byla ale mírně z kopce, takže se dalo opatrným šouráním postupovat vpřed. Po 400m cesta najednou skončila a bylo vidět, že se běžkaři otočili zpátky. Protože se mi zpět do kopce s těžkým batohem vůbec nechtělo, rozhodl jsem se přejít paseku a najít pokračování cesty. Od loňska jsem si pamatoval, že se cesta později obrací a že tedy v nouzi mohu doklouzat na tuto vracející se část. Toto rozhodnutí se záhy ukázalo jako osudová chyba. Už po cca deseti metrech jsem upadl a měl obrovský problém bez pevné opory znovu vstát. Zpět nahoru to vůbec nešlo. Dalo se jen postupně klouzat dolů. Klouzal jsem tedy metodou od pádu k pádu. Někdy jsem upadl tak nešťastně, že nezbylo než se překulit zády přes batoh, abych mohl vytáhnout běžky a hůlky ze sněhu. Asi po deseti minutách jsem zkusil klouzat dolů po zadku. Bohužel těžký batoh na zádech to značně ztěžoval. Pak jsem zkusil sundat batoh a dát ho před sebe, abych zatížil víc předek. To nefungovalo skoro vůbec. Nakonec jsem klouzal dolů po zadku a batoh táhnul za sebou. Po čase jsem už ztrácel citlivost v prstech na ruce, kterou jsem v mokré rukavici plné sněhu svíral držadlo batohu. Naštestí jsem konečně pod sebou uviděl cestu. Po doklouzání na cestu jsem se na pevném podkladu konečně mohl postavit na nohy a vyklepat ze svršků sníh. Odhaduji, že jsem takto klouzal sněhem hodinu a čtvrt a že jsem překonal výškový rozdíl 50 m. Po krátkém zápase se mi povedlo stáhnout rukavice. Chvíli jsem si třel ruce, abych dokázal stisknout běžec zipu, rozepnout kapsu u batohu a dostat se tak k suchým rukavicím. Po částečném rozehřátí jsem chtěl zdokumentovat vzniklou stopu, ale při stisku spouště foťáku už bohužel jen zajel objektiv. Jízda dolů po cestě už byla bezproblémová. Krátce před napojením na sjezdovku po ní projela rolba, takže jsem v houstnoucím šeru brzdil o pravidelné vlnky a nemusel kličkovat mezi boulemi. Na parkovišti jsem se komplet převlékl do suchého a s notným zpožděním vyrazil na předem domluvenou návštěvu u OK1AIY a OK1UFL.
Závod hodnotím celkově pozitivně, i když je pořád co zlepšovat. Bohužel se tímhle stylem nedá stihnout 70 cm část, takže pokud budu vyrážet do Krkonoš i za rok, bude to chtít nějaký nocleh "nahoře". Na dvoumetru jsem udělal 54 spojení, což je téměř dvojnásobek proti loňskému výsledku.
Robert OK1FEN
výsledky: (předběžné)
2 m - 54 spojení, 5904 bodů, ODX 235 km; 5W, 6 el. OK1KRC
70 cm - 16 spojení, 1688 bodů, ODX 165 km; 5W, dipól
závodění
hlavní strana
